Jaký by měl být trenér mládeže?

Jaký by měl být trenér mládeže?

Referát Lubomíra Dobrého a Daniely Stackeové z FTVS UK v Praze se nás snaží na základě vědeckých studií přesvědčit o pozitivním přístupu k trénování a nevhodnosti přístupu "vyhrát za každou cenu". Dejme jim šanci!

 

 

 

BOOKER,T.: Přehledová studie výsledků výzkumů mentálního modelu pozitivního trenéra. [The positive coach mental model (PCMM). Research summary.] Referát zpracovali Lubomír Dobrý a Daniela Stackeová, FTVS UK v Praze.

 

 

Úvod

Posláním hnutí Positive Coaching Aliance (PCA) je transformovat sporty mládeže a tak pozitivně ovlivňovat mládež. Aby se naplnila tato mise, je třeba umožnit trenérům, rodičům a různým vedoucím mládeže vhled do této problematiky. Většina trenérů mládeže jsou dobrovolníci, kteří nemají čas na odborné vzdělávání. Proto je důležité jim zprostředkovat přístup k výsledkům vědeckých výzkumů v přijatelném srozumitelném jazyku a umožnit jim, aby tyto poznatky mohli snadno využít ve své trenérské praxi.

 

PCA vyvinula mentální model pozitivního trenéra (Positive Coach Mental Model, PCMM), který by měl ozřejmit, co znamená být sportovním trenérem mládeže. Senge (1990) definuje mentální model jako hluboce zakořeněné představy o fungování světa v nitru člověka, které vytvářejí limity zažitých osobních způsobů myšlení a konání.


Běžný trenérský model „vyhrát za každou cenu“ tvrdě omezuje potenciál mladých lidí vytěžit ze sportování pro život pozitivní poznatky a zkušenosti. Musí být nahrazen, aby se mohlo využít výchovného potenciálu sportů.


„Pozitivní trenér“ je ten, který má dva cíle (double-goal coach). Trenér typu „vítězství za každou cenu“ má pouze jeden cíl: vyhrát. Učí dovednosti a vymýšlí strategie jak přivést tým k vítězství. Pozitivní trenér chce také vyhrát, ale je to pro něj druhořadý cíl. Především pomáhá hráčům (sportovcům) rozvinout jejich pozitivní charakterové rysy, které by mohly být jednou z podmínek jejich úspěchu v životě. Vítězství je důležité, je to však druhotný cíl. Důležitější je umožnit hráčům získat užitečné životní zkušenosti. Pozitivnímu trenérovi jde na prvním místě o hráče.


Podle výsledků širokého vědeckého výzkumu a poznatků z různých zdrojů ke třem základním prvkům, které vytvářejí základ pozitivního mentálního modelu trenéra, patří:


1) Nové pojetí „vítěze“
2) „Natankovaná“ emoční nádrž
3) Úcta k utkání

 

 

Ad 1) Kdo je „vítěz“

„Pozitivní trenér pomáhá hráčům nově objasnit, co znamená být vítězem zásluhou orientace na dokonalost zvládnutí sportovních dovedností (sportovního výkonu) a ne orientací na ukazatel skóre. Vidí vítězství jako druhotný produkt cesty za dokonalostí. Zaměřuje se více na úsilí než na výsledek a také více na učení než na srovnávání s druhými. Chápe, že chyby jsou důležitou a nevyhnutelnou součástí učení a vytvářejí prostředí, v němž hráči nemají strach udělat chybu. Trenér využívá příležitostí, při kterých se dělají chyby, a neustále upozorňuje hráče, že klíč k úspěchu spočívá v reakcích jich samých na ně.Vytyčuje standardy pro trvalé zlepšování výkonu všech – sebe samého i hráčů. Povzbuzuje své hráče bez ohledu na úroveň jejich výkonnosti, chce od nich, aby se snažili stát se pokud možno nejlepšími hráči i lidmi. Přesvědčuje hráče, že vítězem je ten, kdo se nejvíce snaží, kdo se nepřestává učit a zlepšovat a kdo nepřipustí, aby chyby nebo strach z chyb zpomalovaly jeho výkonnostní růst nebo ho zastavily.“



PCMM zdůrazňuje nové pojetí a chápání pojmu „vítěz“ (odvrácený od ukazatele skóre a směřující k dokonalosti), protože pomáhá mladému sportovci radovat se z prožitků a zkušeností, získávaných při sportování, zvyšuje sebedůvěru či pojetí vlastní efektivnosti, podporuje zlepšování výkonu i dlouhodobou motivaci ke sportování.



Představa, že by někdo mohl podávat lepší výkon, aniž by se soustředil na výsledek utkání, je proti intuitivnímu názoru mnoha trenérů a rodičů. Správnost této myšlenky však podporuje mnoho důkazů. Iniciátorem výzkumu efektů orientace na co nejlepší zvládnutí daného úkolu byl John Nicholls na Purdue University. Ve své práci o kognitivním vývoji srovnával tuto orientaci s ego orientací. „Positive Coach Aliance“ nazývá ego orientaci orientací na ukazatel skóre.


Výsledky bádání o orientaci mladých sportovců

  • Děti s orientací na své čistě osobní cíle využívají k měření svých úspěchů srovnávání s druhými (Nicholls, 1984b).
  • Když si žáci uvědomují, že jejich výkonnost je ve srovnání s druhými nižší, mohou snížit své úsilí a tím zredukovat možnost svého učení (Nicholls, 1984c).
  • Ego orientace může snižovat vnitřní motivaci dítěte o pohybovou aktivitu (Nicholls, 1984a).
  • Zaměření na úkol produkuje nejžádanější výchovné (edukační) výsledky (Nicholls, 1984).
  • Jedinci s orientací na úkol, kteří si silně uvědomují svou kapacitu, si kladou realistické cíle a jejich výkon nebude znehodnocován úzkostí a ochrannou redukcí úsilí nebo pocitem skleslosti, beznaděje (Nicholls, 1984).
Výsledky výzkumů vztahů mezi perspektivními cíli a trvalým sportováním a rolí orientace na úkol ve sportu mládeže
  • Středoškolští a vysokoškolští sportovci, kteří zanechávají sportování, projevují výraznou orientaci na vítězství (ego orientace) (cituje Duda, 1987).
  • Jedinci, kteří dlouho sportovali rekreačně nebo organizovaně, projevovali orientaci jak na úkol, tak na ego (cituje Duda, 1987).
  • Klima, orientované na dobré zvládnutí úkolu, vedlo k redukci agrese (Guivernau & Duda, 1998).
  • U středoškolských basketbalistů, kteří projevovali nízkou orientaci na zvládnutí úkolu a vysokou ego orientaci na vítězství, se projevovaly větší sklony k nesportovnímu chování a podvádění (Duda, Olson & Templin, 1991).
  • Středoškolští basketbalisté obojího pohlaví považovali za normální fyzicky zranit soupeře tak, aby nemohl nastoupit v příštím utkání nebo byl vyřazen na celou sezónu (Duda, Olson & Templin, 1991).
  • Mladé fotbalistky, jejichž trenérka byla silně orientovaná na vítězství (ego orientace), projevovaly zvýšenou agresivnost vůči soupeřkám a současně si také uvědomovaly i agresivnost svých spoluhráček. (Stephens and Bredemeier, 1996).

Výsledky zkoumání vztahů orientace mladého sportovce a problému úzkosti a radostných prožitků

  • Ego orientace vede ke zvýšenému pocitu tlaku, tenze a strachu (Roeser, 1996).
  • Když se zvyšuje orientace na úkol, zvyšuje se také pojetí vlastní efektivnosti (self-efficacy) a snižuje se úzkost. Zaměření pozornosti na úkol je doprovázeno nižšími úrovněmi stresu a strachu z výkonu (Wolf, 1998).
Výsledky výzkumů pojetí vlastní efektivnosti, která se může považovat za specificky situační sebedůvěru (Bandura, 1997)
  • Když se pojetí vlastní účinnosti zvyšuje, projevuje se u takových jedinců snaha tvrdě pracovat a věnovat se úkolu déle.
  • Pojetí vlastní účinnosti je jedinou nejdůležitější determinantou úspěšného výkonu. Její vývoj a udržování mohou trenéři efektivně ovlivňovat.
  • Zdůrazňuje-li trenér sebezdokonalování hráčů a minimalizuje-li úvahy o vítězství nebo prohře, pomáhá jim snižovat obavy a strach z potíží v utkání.
  • Trenér by měl soustřeďovat pozornost hráčů na to, co mohou sami osobně kontrolovat, a ne na nekontrolovatelné výsledky, jako je vítězství.
  • Trenér by měl dávat najevo důvěru v hráčovu výkonnost, poskytovat pozitivní korekce, vztahující se ke zlepšení a nesnažit se pouze kritizovat chyby.

Snahy nově definovat „vítěze“ jsou v souladu s národními standardy pro sportovní trenéry (National Standards for Athletic Coaches, 1995), vydanými NASPE (National Association for Sport and Physical Education). 25. standard NASPE zdůrazňuje důležitost:

  • znalostí o způsobech zvyšování motivace, vztahující se ke sportování mládeže;
  • znalostí o strategii vytyčování cílů, pozitivního přístupu ke korekcím chyb a rozpoznání pochybné funkce zdánlivě inspirujících plamenných proslovů, které by měly snížit sportovcův strach z prohry nebo úroveň stresu, pociťovanou v tréninku či v utkání;
  • uvědomované sebedůvěry a sebeúcty pro sportovcův vývoj.

NASPE standard 26 (1995) vyzývá trenéry, aby

  • vytvářeli v tréninku a v utkání radostnou atmosféru a navozovali příležitosti, ve kterých by sportovci pociťovali zadostiučinění ze snahy dosáhnout osobní a skupinové cíle,
  • řídili tréninkové jednotky a utkání tak, aby uspokojovali své svěřence a umožňovali jim získávat pozitivní zkušenosti.

Ad 2) Emoční natankování

„Pozitivní trenér je pozitivní motivátor, který odmítá motivovat strachem, zastrašováním nebo zahanbováním. Ví, že každý hráč má svůj emoční tank (nádrž) podobný palivové nádrži v autě. A tak jako auto s prázdnou palivovou nádrží daleko nedojede, tak i hráči s prázdným emočním tankem nemají energii k dobrému výkonu. Autorem tohoto konstruktu je Ross Campbell (1977).



Pozitivní trenér ví, že upřímná pochvala a uznání naplňují emoční nádrž. Chápe význam specifické a pravdivé zpětné informace a nepodléhá pokušení chválit neoprávněně. Je-li nutná korekce, sdělí pozitivní trenér kritické poznámky hráčům způsobem, který nepodlamuje a neoslabuje jejich sebehodnocení. Snaží se, aby poměr chvály ke korekci byl v poměru 5 : 1. Ví, že hráči pak lépe vnímají kritiku.



Udržuje pořádek a kázeň pozitivním způsobem. Naslouchá hráčům a zapojuje je do rozhodování, která se týkají týmu. Snaží se být pozitivní, i když se nedaří. Uvědomuje si, že trenér v takových neúspěšných situacích má rozhodující a trvalý vliv. I když je mu ubližováno, odmítá ponižovat sebe, své hráče nebo okolí. Vždycky jedná se svými sportovci s respektem bez ohledu na úroveň jejich výkonnosti.

Výzkumné nálezy Susan Hayashi (1999)

  • Trenéři, kteří křičí na mladé sportovce, neprospívají jejich vývoji.
  • Motivace pozitivním posilováním má značné přednosti proti hrubému a neslušnému trenérskému chování.
  • Zpětné informace, poskytované trenéry a rodiči přímou nebo nepřímou komunikací, ovlivňují sebehodnocení dítěte.
  • Gymnasté, kterým se dostávalo více podpory ze strany rodiny a přátel, vydrželi déle u tohoto sportu.
  • Gymnasté, kteří dostávali od svých trenérů zpětné informace, obsahující vyhrožování tresty, mnohem dříve skončili s tímto sportem.

Výsledky studií o efektech trenérových zpětných informací na sebeúctu dítěte

  • Hráči, kteří začínali s nízkou sebeúctou, si ji pod vlivem pozitivních forem chování trenéra zvýšili (Smith, Ronald, & Smoll, 1991).
  • Hráči reagovali velmi příznivě na trenéry, kteří využívali více podpůrných instrukcí (Smith & Smoll, 1991).
  • Hráče více bavilo hrát pod vedením trenérů, kteří dovedli poskytovat více posilujících odpovědí na dobrý výkon a projevené úsilí, a na chyby reagovali bez výhrůžek tresty, spíše povzbuzovali a poskytovali pozitivní instrukce (Gamety, Smoll & Smith, 1992).

Výsledek zkoumání poměru trenérových pozitivních forem chování k negativním či kritickým formám (plus/minus poměr)

  • Žákům v prostředí vyučování ve třídě se dařilo, když plus/minus poměr byl 5 : 1. Když plus/minus poměr klesl na 2 : 1 nebo 1 : 1, byl postoj žáků popisován jako „zoufalý“. (Kirkhart, 1972).
  • Manželství byla mnohem stabilnější, pokud bylo pozitivních citů a interakcí mezi mužem a ženou 5x více než negativních. Ve velmi nešťastných párech bylo více negativních interakcí než pozitivních (Gottman, 1994).

 

Ad 3) Úcta a respekt k utkání

Pozitivní trenér cítí závazek ke svému sportu. Ví, že respektovat utkání znamená proniknout k podstatě věci, k níž patří:

  • Pravidla
  • Soupeři
  • Rozhodčí
  • Spoluhráči
  • Tradice sportovní hry

Pozitivní trenér učí své hráče úctě k utkání. Má rád svůj sport a obhajuje ducha i literu pravidel. Projevuje respekt k soupeřům, ví, že vynikající soupeř přinutí jeho hráče k nejlepšímu výkonu. Chápe významnou roli rozhodčích a prokazuje jim náležitou úctu, i když někdy nesouhlasí s jejich rozhodnutím. Vyžaduje od hráčů, aby si uvědomovali vzájemné závazky vůči sobě a na hřišti i mimo něj se navzájem podporovali. Váží si bohatých tradic svého sportu a je pro něho ctí k nim přispívat. Jedná čestně a raději prohraje, než aby zneuctil utkání. Úcta k utkání překračuje hranice férovosti a představuje mnohem komplexnější ideál pro utváření charakteru.

Výsledky studií, které se zabývaly úctou k utkání

  • Čím déle hráli chlapci fotbal, tím méně prokazovali čestnosti, spravedlnosti a odpovědnosti (Miller and Murk, 1999).
  • Trenéři by měli neustále požadovat od svých hráčů, aby se chovali k soupeřům důstojně. Měli by je přesvědčovat, že k dobrému výkonu není třeba ponižovat soupeře. S mladými hráči by se mělo např. diskutovat o základních principech pravidel, které dávají stejnou příležitost všem (Shields a Bredemeier, 1995).

NASPE standard 23 a 24 (1995) požaduje od trenérů, aby

  • byli pozitivními vzory ve svých interakcích s hráči, rozhodčími, soupeři, rodiči a druhými trenéry a měli pod kontrolou své emoce,
  • znali dobře pravidla daného sportu a spojovali férovost s duchem pravidel, nejenom s jejich literou, což může minimalizovat konflikty s rozhodčími,
  • využívali sportovních prožitků a zkušeností k podpoře pozitivního sociálního chování, udržovali jednotu týmu, přijímali odpovědnost za úspěchy i porážky.

Rozhovory

Hodnoty lidí se mění v interakcích s druhými. Rozmluvy jsou proto cestou, která umožňuje přenos témat mentálního modelu mezi trenéry a rodiči. Shields a Bredemeier (1995) proto doporučují, aby učitelé a trenéři vedli dialogy s mladými sportovci o mravních hodnotách, ukrytých ve sportovních aktivitách a provokovali je k reflexi o morálních aspektech sportu.

 


Myšlenka „sociální epidemiologie“ (Malcolm Gladwell, 2000), inspirovala PCA k vyvolání celonárodní diskuse mezi všemi, kteří pečují o budoucnost sportu mládeže. Trvá na požadavku, aby trenéři mluvili se svými hráči o tématech mentálního modelu při každé vhodné příležitosti. Navrhuje, aby trenéři si vyhradili čas pro rozhovory s celým týmem v průběhu tréninku, před utkáním i po utkání.

 

Závěr

Positive Coaching Aliance chce být součástí celonárodního hnutí, které usiluje o transformaci sportu mládeže tak, aby sport pozitivně ovlivňoval mládež. Klíčovým prvkem tohoto hnutí je:

 

změnit primitivní představy, které mají dnešní trenéři mládeže, rodiče mladých sportovců a pracovníci sportovních organizací o trenérovi, jenž především produkuje budoucí šampiony, a přijmout mentální model pozitivního trenéra, který vychovává mladé sportovce a podporuje jejich vývoj.